Učitel s vadou zraku v LŠU

(Estetická výchova 1978, str. 176—177)

 

Již dávno jsme se přestali na činnost učitele LŠU dívat z úzkého hlediska jeho aprobace. Svou činností plní esteticko-výchovné úkoly v širším smyslu, neboť v procesu studia hudby se vyvíjejí kladné volní vlastnosti, upevňuje světonázorová orientace aj. Aktivní provozování hudby je tedy jednak cílem, jednak prostředkem výchovy (viz minimální a maximální cíle hudební výchovy).

Současná úroveň výuky hře na hudební nástroje nevznikla sama sebou. Bylo třeba záměrného úsilí nejpokrokovějších učitelů. Hned po ukončení druhé světové války začali usilovat o nový, naší zemi vlastní způsob organizace hudebního školství. Vzhledem k tomu, že již v počátcích se houfně rozšiřovaly hudební školy, měli i nevidomí a slabozrací učitelé hudby možnost přiložit ruce k dílu.

Absolventi Střední hudební školy pro mládež s vadami zraku v Praze (nyní Konzervatoř pro mládež s vadami zraku) se platně zapojují do rozvoje LŠU. Konečně je naplněno dávné heslo tyflopedagogů[1] „jen společensky užitečná činnost je může uspokojit“. Základní školy pro nevidomé, základní školy pro slabozraké i Konzervatoř pro mládež s vadami zraku vycházejí při koncepci hudebního vzdělávání svých žáků jednak z historických zkušeností, jednak ze současných konkrétních podmínek.

Na základě výzkumů[2] bylo přikročeno ke zvýšení požadavků na hudebně sluchovou a tvůrčí činnost žáků, a to již od 1. ročníku základní školy. Vyučování hře na klavír je povinné pro všechny nevidomé a slabozraké žáky ZŠ v 1. — 3. ročníku. Ve 4. a 5. ročníku se provádí výběr schopnějších žáků. V 6. — 8. ročníku jsou uplatňovány dva cíle hudebního vzdělávání podle hudebních i jiných schopností žáka. Minimální cíl se sleduje u těch, pro které je hra na hudební nástroje doplňkem všeobecného vzdělání a jedním z prostředků kompenzace ztráty zraku.[3] Maximální cíl se stanoví žákům, kteří se připravují ke studiu na konzervatoři.

Předpokládáme, že tento osm roků trvající výběr zajistí, že k profesionálnímu studiu hudby budou vybráni nejlepší. Pro koncertní dráhu nebo vysokoškolské studium hudby jsou posluchači vybíráni jen ojediněle. Učební plány, učební osnovy i obsah výuky je zaměřen především k tomu, aby absolventi byli co nejlépe připraveni pro hudebně pedagogickou činnost na LŠU, kde jich v současné době působí asi 180. (Zářným příkladem je jim několik vynikajících nevidomých hudebních pedagogů, z nichž nejvýše stojí J. Proksch, učitel B. Smetany, F. Bendla, F. Kaván a další. Jeho žákem byl i J. Čermák, který vychoval známého českého pianistu V. Štěpána.)

Hudebnímu vzdělání v základních školách pro nevidomé a slabozraké se věnuje mimořádná pozornost i v nové koncepci škol. Proto vysoký počet plně kvalifikovaných nevidomých a slabozrakých učitelů hudby u nás je výjimečný. Je to československé specifikum. Rovněž v žádné jiné zemi nenajdeme obdobu pražské Konzervatoře pro mládež s vadami zraku.

Praktická činnost nevidomého a těžce slabozrakého učitele hudby se vyznačuje některými specifiky.

Již od mládí jsou nevidomé a slabozraké děti vychovávány k tomu, aby své některé dovednosti užívaly jako kompenzačního prostředku, aby nahrazovaly nedostatek zraku sluchovou a hmatovou aktivizací, výraznými individuálními schopnostmi a dovednostmi apod. Nemůže-li například nevidomý učitel hrát „z listu“, může na druhé straně pro LŠU vykonat mnoho například při spolupráci s literárně dramatickým oborem aj., protože většina z nich má velmi dobré improvizační a také hudebně tvůrčí dovednosti. Nemohou-li tito učitelé samostatně pořizovat zápisy do třídní knihy apod., jedná se čistě o pochopení jiných. Dovedou však opravit nebo naladit klavír. Jedná se tedy jen a jen o vyzvednutí těch dovedností, které mohou být pro školu přínosem. Žádný nevidomý učitel si nepřeje, aby jeho činnost byla hodnocena charitativně, nechce žádat víc, než může odevzdávat. Zatím nenalézáme vždycky pro práci těžce nevidomých a slabozrakých učitelů pochopení.

Žádný jiný okruh učitelů LŠU není postgraduálně tak soustavně a cílevědomě dále vzděláván jako jsou zrakově postižení. Konají se pro ně pravidelně dvouletně celostátní hudebně a politicky vzdělávací kurzy, kde mohou konzultovat své odborné i specifické otázky. Je v zájmu školy, aby se jejich nevidomý či slabozraký učitel těchto kurzů pravidelně zúčastňoval.



[1] Tyflopedagog je učitel nevidomých a slabozrakých

 

[2] J. Smýkal: Hudební výchova nevidomých dětí, In: Estetická výchova, 1972, str. 242; J. Smýkal: Výsledky výzkumu, In: Otázky defektologie, 1970/71, str. 140

 

[3] Kompenzace zraku je proces, při němž jsou jinými analyzátory a prostředky nahrazovány zrakové vjemy

 



Další><PředchozíKultura, estetika, umění Apogeum