Význam teorie hudební výchovy zrakově postižené mládeže

(Otázky defektologie 1974/75, str. 237—241)

 

Hudební výchova je důležitou složkou estetické výchovy. Na ZDŠI pro nevidomé a slabozraké má významnější postavení, poněvadž zde plní esteticko-výchovné úkoly v širším smyslu. U nevidomých je hudba jedno z mála umění, která mohou vnímat přímo bez nutnosti zprostředkovaných představ. V hudební výchově slabozrakých žáků je třeba vycházet ze skutečnosti, že jde nejen o kvantitativní, nýbrž i o kvalitativní změny zrakového vnímání.

Z těchto základních i mnoha dalších skutečností vyplývá, že se při vyučování hudební výchově a vyučování hře na hudební nástroje na ZDŠI pro nevidomé a slabozraké uplatňují specifická hlediska při klasifikaci vyučovacích a výchovných metod. Jestliže se tedy chceme zabývat hudební výchovou nevidomých a slabozrakých a objasnit zvláštnosti tohoto procesu, je v první řadě nutné vymezit a zhodnotit zvláštnosti poznávacích činností nevidomých, slabozrakých, tupozrakých a šilhavých dětí. Až dosud byla teorie hudební výchovy v rámci speciální pedagogiky tyflopedagogické málo rozpracovávána. Tuto problematiku je nutné řešit soustavně, uceleně a komplexně, a to ve všech disciplínách tyflopedie, tj. v teorii výchovy, v teorii vyučování i ve speciální tyflopedagogické metodice a didaktice, zaměřené k teorii i praxi hudební výchovy mládeže s vadami zraku.

Teorie hudební výchovy mládeže s vadami zraku se člení podle druhu a stupně zrakové ostrosti žáka na hudební výchovu nevidomých, hudební výchovu slabozrakých, tupozrakých a hudební výchovu tupozrakých a šilhavých. Vnitřní diferenciaci určují zvláštnosti gnóze dětí s různým stupněm defektu zrakové percepce, změny v psychice zrakového vnímání a rozdílná klasifikace a interpretace hudebních metod kompenzačních, reedukačních a rehabilitačních. Proto propracování teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých dětí je významným úkolem, který je v popředí zájmu všech hudebních pedagogů vyučujících na ZDŠI pro nevidomé a slabozraké žáky.

Dosud užívaný pojem aplikace všeobecných hudebně pedagogických zásad na hudební výchovu nevidomých a slabozrakých, který se užívá i v odborné literatuře, neodpovídá nejnovějším poznatkům. Toto zastaralé pojetí, které se mnohdy uplatňuje i v jiných oborech výchovy, nevystihuje vztahy obecného, zvláštního a jedinečného a nezahrnuje studium zvláštností gnóze nevidomých a slabozrakých dětí. Jedinou metodou je specifické hodnocení zásad, metod a prostředků z hlediska slepoty nebo stupeň zrakové ostrosti postiženého dítěte.

Teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých sice čerpá poznatky z hudební pedagogiky, přesto však nelze hovořit jen o aplikaci, ale o jejich vzájemných vztazích jako o poměru obecného ke zvláštnímu, obecného k jedinečnému, zvláštního k jedinečnému v nadřazenosti a opačně ve vztazích vzájemné podřazenosti. Tyto tři stupně vzájemné nadřazenosti a podřazenosti nelze libovolně pomíchat jako kostky v krabičce a přiřazovat je k sobě podle libosti. Tak jako vztahy obecného, zvláštního a jedinečného nevznikají jen aplikací, nelze aplikaci převzít ani jako jeden z hlavních pojmů teorie hudební výchovy defektních dětí. Teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých pracuje s týmiž hlavními pojmy jako speciální pedagogika tyflopedická. Do vědní oblasti tyflopedie přináší k zpracování všechny hudební pojmy, jako je hudební nadání, hudební schopnosti, hudební paměť, citlivost k tónům aj.

O vztahu obecného a zvláštního hovoříme proto, že obecná hudební pedagogika může čerpat z pedagogiky speciální na úsecích, které jsou tu speciálně zpracovávány. Je to například skupinové vyučování, zdůraznění individuality žáka a jeho gnozeologických zvláštností, význam kompenzace, reedukace a rehabilitace v hudební výchově, vliv osobnosti na rozvoj hudebních činností, vliv hudby na rozvoj osobnosti, využití hmatových podnětů v hudebním poznávání, využití některých hudebních prvků v rozvoji a nápravě vad řeči apod.

V teorii hudební výchovy mládeže s vadami zraku jsou již dnes zpracovány některé úseky. Je to například pojetí hudební výchovy v internátních školách, historický vývoj vyučování hře na hudební nástroje ve školách pro nevidomé, zvláštnosti gnóze a jejich vliv na rozvoj některých hudebních schopností a dovedností, formulace cílů a úkolů hudební výchovy, problém interakce hudebních schopností u nevidomého dítěte, popularizace aj.

V pedagogice se zařazuje hudební výchova do systému výchovy jako jedna ze složek tohoto systému, nikoliv do zájmové činnosti žáka. Jestliže hudební výchova tupozrakých se chápe jako metoda reedukační, neznamená to, že se hudební pedagogika soustředí jen na monosenzoriální principy. Jestliže hudební výchova nevidomých se chápe jako metoda kompenzační a rehabilitační, neznamená to, že výchovný obsah hudby bude zúžen například jen na výcvik pohyblivosti prstů nebo orientaci v prostoru. Jestliže hudební výchova slabozrakých se rovněž chápe jako metoda reedukační, kompenzační nebo rehabilitační, neznamená to, že speciální pedagogika na tomto úseku se zabývá jen pedagogickými problémy plynoucími z uplatňování zvětšených typů notace nebo optickými pomůckami.

Teorie hudební výchovy mládeže s vadami zraku je vědní disciplína, která se váže na teorii hudební výchovy a na speciální tyflopedickou pedagogiku. Její zjišťující i normativní stránky se opírají o poznatky jiných věd, jako je psychologie obecná, psychologie hudební, psychologie tónu, psychologie hudebních schopností, speciální tyflopedická psychologie, vývojová psychologie, muzikologie, lékařské, přírodní a jiné vědy.

Teorie hudební výchovy mládeže s vadami zraku vzniká a rozvíjí se jako vědní disciplína v procesu studia zvláštností vnitřních a vnějších podmínek žáka a zkoumá přiměřenost hudebních pedagogických prostředků. Tyto změněné podmínky a prostředky, kterými se uskutečňuje hudební výchova, jsou hlavním předmětem jejího studia.

Z historického hlediska se hudební výchova nevidomých vyznačuje čtyřmi etapami charakterizovanými jejich úkoly a cíli.

1) Již od prvních pokusů o kolektivní internátní výchovu se v ústavech pro slepé vy-učovalo hře na hudební nástroje. Tím, že hudba se zpočátku chápala jako utěšitelka slepcovy duše, byl postaven první cíl

2) Ve druhé polovině 19. století působí již několik nevidomých varhaníků a hudebníků v zábavních podnicích. Cílem tohoto údobí byla příprava nevidomých hudebníků k povolání

3) Koncem 19. a v první polovině 20. století se počínají prosazovat nové cíle, tj. získání kvalifikace učitele hudby

4) V dnešní době v LŠU nebo jiných odborných učilištích působí asi 175 zrakově postižených (nevidomých a slabozrakých) učitelů hudby. Posledním cílem je socializace kvalifikovaných zrakově postižených učitelů hudby.

Jestliže se postupně měnily cíle hudební výchovy, měnily se rovněž i úkoly. V dnešní době se vytvářejí podmínky pro to, aby cíle i úkoly byly vědecky zpracovávány. Nejnaléhavějšími úkoly se jeví: zobecnění předcházejících hudebně pedagogických zkušeností, vytvoření podmínek pro zobecňování ve speciální hudební didaktice, příprava fundovaných výzkumů, tvorba učebních osnov a učebnic, zpřesnění učebních plánů, vymezení rozsahu a obsahu reedukačního, kompenzačního a rehabilitačního zaměření hudební výchovy nevidomé a slabozraké mládeže, zhodnocení zvláštností a účinnosti jednotlivých výchovných a vyučovacích metod, zásad a postupů.

Na zpracování čekají další specifické otázky, kterými se obecná hudební pedagogika nezabývá. Je to například:

a) celkové pojetí hudební výchovy a teorie hudební výchovy mládeže nevidomé, slabozraké a tupozraké

b) její místo v systému speciální pedagogiky tyflopedické i jako mezioborové disciplíny

c) historický vývoj hudební výchovy na ZDŠI pro slabozraké

d) hudebně gnozeologická problematika

e) reedukační a kompenzační aspekty zvláštností vyučování hudbě na speciálních školách

f) formulace cílů a úkolů, etika speciálního hudebního pedagoga, popularizace aj.

Základními prameny teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých dětí jsou výsledky hudební pedagogiky a speciální tyflopedické pedagogiky, zkušenosti nejlepších hudebních pedagogů nevidomých a slabozrakých dětí, historické prameny a vlastní výzkumy. Nepřímými prameny jsou tzv. pomocné vědy, především hudební psychologie, lékařské, filozofické a jiné vědy.

Jedním z nezbytných předpokladů dalšího rozvoje teorie hudební výchovy zrakově postižené mládeže je kolektivní spolupráce. Touto vědní disciplínou se prakticky nikdo nezabývá. Učitelé jsou příliš zaměstnáni svým hlavním úkolem. Účast vědeckých pracovníků by vytvářela předpoklady rozvoje metodologie tohoto předmětu.

Prvním metodologickým problémem je řešit vztahy materiálního a formativního aspektu. Materiální stanovisko hlavně zdůrazňuje osvojení konkrétních vědomostí a dovedností. Formativní hledisko se vyznačuje smyslem pro rozvoj zájmů, postojů a posunů získaných dovedností do jiných oblastí lidské činnosti. To úzce souvisí s celkovou koncepcí teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých dětí, což má být pojato do metodologických hledisek.

Teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých dětí řeší některé otázky komplexně, jiné odděleně. Například je dosud zanedbávána soustavnost i metodiky hudební výchovy na mateřských školách pro nevidomé a slabozraké. Komplexnost se projevuje tím, že je třeba sjednotit hlediska na interpretaci vyučovacích hudebních metod od nejnižšího po nejvyšší stupeň speciální školy. Vůbec je třeba věnovat nevidomým a slabozrakým dětem předškolního věku mimořádnou péči i v oblasti hudební výchovy. Tento věk dítěte je velmi důležitý pro rozvoj všech schopností a dovedností, a tedy i hudebních.

Tento teoretický obor si teprve upravuje svou vnitřní organizaci a strukturu, a tak se začleňuje jako zvláštní odvětví do systému speciálních pedagogických věd defektologických. Přesto, že tato nová oblast je zatím opomíjena, je nesporné, že její soudobý stav ji již opravňuje k relativně samostatné existenci.

Potřebnost zvědečtění dosavadních zkušeností je zdůvodněna faktem, že v hudební praxi na ZDŠI pro nevidomé a slabozraké počíná převažovat subjektivní normativizmus. Nelze se tomu ani divit, poněvadž kulturní nároky společnosti rostou a pedagogové se s nimi chtějí vypořádat. Formy plnění kladených úkolů je třeba ověřovat. Vznikající systém teorie hudební výchovy nevidomých a slabozrakých dětí má za úkol zobecňovat a kategorizovat dílčí poznatky, metody i výsledky v souladu se soudobými defektologickými poznatky.[1]



[1] V období přípravy textů pro knižní vydání jsem ke své lítosti zjistil, že naopak. Teorii a tedy zobecňování zkušeností se nikdo nevěnuje. Převládá empirie

 



Další><PředchozíKultura, estetika, umění Apogeum