Oskar Picht

(Zora 1986/5, str. 17—25)

 

Jeho jméno se denně ve školách pro nevidomé prakticky v celém světě skloňuje ve všech pádech v souvislosti s nejpotřebnější a zároveň nejprogresivnější kompenzační pomůckou, která zprostředkovává všem zrakově těžce postiženým vzdělání a umožňuje jim rychlý písemný zápis. O. Picht neměl ve svém životě žádný jiný zájem, než věnovat se práci pro nevidomé. Letos vzpomínáme 115. výročí jeho narození.

O. Picht byl významným německým tyflotechnikem, konstruktérem několika typů psacích strojů pro nevidomé, propagátor vzdělávání nevidomých a organizátor jejich společenského života. Byl ředitelem Ústavu pro nevidomé v Brombergu a v Berlíně (Steglitz).

Narodil se v Pasewalku dne 27. května 1871 jako syn pekaře. Jelikož toto řemeslo mělo v rodině tradici (prokázáno od roku 1650), předpokládalo se samozřejmě, že i Oskar bude pekařem. Jeho mimořádné intelektuální nadání se však brzy projevilo a po dokončení povinného vzdělání odchází na učitelský seminář. Po jeho absolvování (1891) působí nejdříve jako učitel v Marienthalu a od roku 1894 v pomořanském Bahnu.

O. Picht -- psací strojv brailleském písmu pro stenotypisty	O. Picht -- psací strojpro psaní černotiskem

 

Dne 1. dubna 1897 vstupuje do kurzu pro přípravu učitelů, kteří se hodlají věnovat výchově a vzdělávání nevidomých. Kurz pořádal Ústav pro nevidomé v Berlíně (Steglitz). Během dvou let vnikl do nové problematiky natolik, že kurz absolvoval s tvůrčími záměry přispět k rozvoji rychlosti, kvality a techniky psaní brailleským písmem. V plánu měl konstrukci takové pomůcky, která by — oproti dosavadním — umožňovala současnou kontrolu napsaného textu.

V roce 1899 nastupuje jako učitel do Ústavu pro nevidomé v Berlíně (Steglitz). Byla mu svěřena péče o ústavní knihovnu obsahující 1200 svazků slepeckých knih. Ihned začíná organizovat široký okruh vidomých opisovačů (uvádí se, že několik set), takže za deset let vzrostl počet svazků desateronásobně a dosahoval 12 000.

Technika opisování byla velmi nesnadná a zdlouhavá na pomůckách příliš nedokonalých. Psaní samo vyžadovalo značnou fyzickou námahu. Ihned od začátku se proto zabývá myšlenkou zrychlit opisování s pomocí dokonalého psacího stroje, a tím přispět k normalizaci brailleského písma co do velikosti, vzájemných vztahů jednotlivých bodů i vzdálenosti písmen. Jak pokroková to byla myšlenka poznáváme z toho faktu, že teprve nedávno (1864) vešel ve známost černotiskový psací stroj. V této době bylo Brailleovo písmo nejednotné. Psací pomůcky umožňovaly pouze negativní zápis.

A tak již v roce 1899 spatřil světlo světa první Pichtův psací stroj pro psaní brailleským písmem. Bylo k tomu třeba nesčetného množství pokusů směřujících k neobvyklému technickému řešení, umístění kláves, jejichž velikost a tvar řešil novým uspořádáním, zasunutím papíru i jeho odvíjením, rozměry a váhu stroje, velikost písmen, vnitřní rozměry i reliéfní výšku písmen a vnitřní rozměry jednotlivých bodů, vzdálenosti písmen a mnoho jiných základních technických i metodických otázek, jejichž řešení nebylo dosud sjednoceno.

První patent pochází z roku 1901. Následovalo potom dalších devět patentů, jejichž předmětem byly nové typy strojů a jejich zásadní vylepšení. Po tyto dva roky provázelo Pichta mnoho bezesných nocí, když některá maličkost se v praxi neosvědčovala a bylo třeba nalézt nové řešení na dosud neznámé cestě. Rok 1899 se však navždy stal rokem, který vešel do dějin tyflopedie.

V roce 1912 se O. Picht stává ředitelem Ústavu pro nevidomé v Brombergu. V roce 1920 byl nucen území dnešního Polska opustit. Ještě tentýž rok je jmenován ředitelem Ústavu v Berlíně (lokalita Steglitz), který vedl 13 let. Po nástupu nacizmu v Německu byl 1. října 1933 dán z úsporných důvodů na trvalý odpočinek.

V městském archivu jeho rodného města je vystaven stroj pro nevidomé stenotypisty a stroj pro hluchoslepé. První typ psacího stroje, i několik dalších typů, uchovává muzeum v Berlíně. U nás se dochoval stroj píšící černotiskovou latinkou a stroj z roku 1910 pro psaní brailleským písmem.

Pichtův psací stroj pro stenotypisty umožnil nevidomým rozšířit možnosti zaměstnání o nové povolání, které je v Německu dosud značně rozšířeno.

Prvním výrobcem Pichtových strojů byla firma Joseph Ruppert v Berlíně, s kterou spolupracoval na vývoji svého prvního stroje. Od roku 1901 vyrábí stroje R. Schuff, výrobce černotiskových strojů. Úpravu pro tovární výrobu (1902) provedl von Wernicke pro firmu Edelmann a spol. V roce 1906 přešla tato firma do majetku známého výrobce černotiskových psacích strojů Herde a Wendt. Roku 1931 převzal právo prodeje známý O. Vierling v Drážďanech, jehož prodejnu po druhé světové válce převzal německý Svaz nevidomých a slabozrakých. Po roce 1945 začal Pichtovy psací stroje vyrábět západoněmecký Svaz nevidomých v Marburgu. Největší iniciativu v tomto směru projevil Svaz nevidomých a slabozrakých NDR, který zajišťuje výrobu světoznámých Pichtových strojů od padesátých let do současnosti. V nedávné době zde byl vyvinut Minipicht. U nás zkonstruoval elektrický prototyp ing. Kadlec. Jeho konstrukce zatím neodpovídá současným požadavkům. Ověřování bylo uloženo výrobnímu podniku Svazu invalidů Meta již před několika lety.

V roce 1923 je O. Picht iniciátorem prvního filmu o životě a potřebách nevidomých. Rovněž rozvíjející se rozhlas dovedl využít k propagaci činnosti nevidomých již v jeho počátcích pořádáním několika přednášek. V odborných časopisech se podařilo objevit šestnáct Pichtových odborných příspěvků.

V roce 1907 mu na výstavě psacích strojů v Benátkách byla udělena zlatá medaile. V roce 1918 byl vyznamenán Záslužným křížem za péči o válečné slepce.

O. Picht se svými vynálezy zapsal jako jeden z největších tyflotechniků. Jeho stroj je znám a používán prakticky na celém světě. Umožňuje nevidomým zprostředkovávat vzdělání v plném rozsahu včetně vysokoškolského. Zvláště významně tato skutečnost vystupuje, jestliže si připomeneme alespoň několik jiných vynálezů psacích strojů pro nevidomé, které většinou zapadly.

Je to například psací stroj Nowakův, Perkinsův, Hallův, Herzbergův, Engelmannův, Dussandův, Vaughanův, Pascalův, Ozakoho, Rokosův, holandský multigraf aj.

Přehled Pichtových psacích strojů: 1899 první konstrukce, ze které vychází dnes nejvíce používaný typ a pokračovali i konstruktéři minipichtu i Kadlecův stroj elektrický. V cizině se konstruují stroje elektromagnetické. Před časem uveřejněná zmínka o polském elektrickém stroji zapadla. První Pichtův typ byl v roce 1918 doplněn pákou pro zpětný chod a v roce 1920 volnoběhem. O něco později bylo zlepšeno uchycení papíru, když namísto původní drážky ve válci byl uchycen sklopným držákem. Základní prototyp byl patentován v roce 1901.

Dalším typem je stroj pro psaní černotiskovou latinkou, pravděpodobně z roku 1905. Bylo použito hlavy, na jejímž obvodu jsou typy písmen latinky. Jednoduchým posuvným zařízením mohl nevidomý nastavovat jednotlivá písmena označená brailleským písmem. Jeden takový stroj se u nás dochoval.

Jiným typem z roku 1907 je stroj píšící oboustranně mezibodově. Nebylo však dořešeno několik základních problémů a stroj upadl v zapomnění. V roce 1908 zkonstruoval psací stroj pro psaní dvěma druhy písma. Je to jednak písmo Brailleovo, jednak perličková latinka, jak ji známe například z dochované Pavlíkovy Čítanky. Písmena velké latinky se psala složením bodů, které vytvořily tvar příslušného písmene. V roce 1912 byl stroj doplněn o možnost psát barevně pro lepší čitelnost zrakem.

Pro stenografický záznam brailleským písmem sestrojil v roce 1909 psací stroj s použitím pásky místo obdélníkového formátu papíru. Kotouč s navinutou papírovou páskou byl umístěn na pravé straně. Při psaní se samočinně odvíjel. O rok později vznikl adaptér pro stenotypisty, který bylo možno nasadit na kterýkoliv Pichtův stroj pro obdélníkový papír. Nemusel tedy nevidomý stenotypista mít stroje dva. Po druhé světové válce byl v Marburgu vyráběn tento typ miniaturizovaný a celokovový. Je u nás dochovaný.

Zvláště zajímavou novinkou byla konstrukce z roku 1916. Mechanická síla zde byla nahrazena elektromagnety. Podrobnější popis není k dispozici. Jisté je, že na tomto systému Picht dlouho pracoval, jelikož ve dvacátých letech byly vyráběny stroje pro perforování štítků, které sloužily jako paměťové matrice pro automatické pořizování kopií zmíněným elektromagnetickým způsobem. Vyráběla je firma Haake. Tento typ stroje znovu dokazuje, jak progresivní bylo Pichtovo technické myšlení.

V roce 1926 byly vyráběny psací stroje, které bylo možno mechanicky propojit k pořizování současně tří zápisů. Podobně mohly být propojovány i stroje elektromagnetické, řízené děrnou páskou. Posledním typem byl stroj pro zápis osmibodovým těsnopisem (1932). O. Picht zemřel dne 15. srpna 1945.

115. výročí narození slavného tyflopeda a vynálezce O. Pichta je vítanou příležitostí, abychom připomenuli jeho nezištnou práci pro nevidomé, jejíž výsledky obohatily život zrakově těžce postižených umožněním vyššího vzdělání.

Zatímco v dřívějších dobách mohl vlastnit každý ústav pro nevidomé pouze několik málo strojů, nedovedou si učitelé v současné době představit výchovně vzdělávací proces bez Pichtova stroje. Mimo běžného textu slouží dnes k zápisu jednoduchých i složitých matematických úkonů, brailleské hudební notace aj. Bez něho se neobejde žádný nevidomý telefonista ani vysokoškolský student. Je nezbytnou pomůckou vědeckému pracovníkovi i nevidomému dělníkovi přesto, že jsou k dispozici některé moderní elektronické přístroje. Pichtova geniální intuice se ukázala natolik živou, že jeho jméno zní ve školách pro nevidomé celého světa každodenně.