(Zora 1985/2, str. 29—30)
Ž. Borisová, učitelka-elementaristka ZDŠI pro nevidomé v Brně se narodila 2. února 1905. Patřila do řady učitelů-novátorů, kteří svou prací žili ve škole i mimo ni. Její význam, zatím nedoceněný, je v tom, že přišla s novou metodou a novými přiměřenými postupy vyučování brailleskému písmu v prvním ročníku ZDŠI pro nevidomé.
Na brněnskou školu nastoupila v roce 1947 a působila zde až do roku 1962. Po celou dobu se věnovala výuce v elementárních ročnících. Svoje zkušenosti zobecnila jednak novou metodou, jednak v jedinečné koncepci Slabikáře a Početnice pro první ročník.
Její vyučovací metoda spočívala v převratném pojetí počátků výuky brailleskému písmu. Do této doby se vyučovalo podle zastaralé metody německého tyflopeda Bürklena postupem „a, b, k, l, m“ atd. Jeho postup vycházel z koncepce bodového písma a nebral v úvahu fonetické potřeby jazyka a již vůbec se neohlížel na to, že se tomuto písmu učí malé nevidomé děti se změněnými poznávacími schopnostmi.
Ž. Borisová, přes počáteční odpor učitelů jiných škol, uplatnila s úspěchem novou metodu, která vychází z dosavadních dětských jazykových zkušeností a specifik poznávání světa šestiletým nevidomým dítětem. Zpracovala ji v prvním českém obrázkovém slabikáři pro nevidomé.
Autorka vycházela ze znalostí konkrétních předmětů, podle kterých volila postupy výuky. Reliéfní obrázky zařadila rovněž do své Početnice pro první ročník. Při tvorbě Slabikáře a Početnice pro novou koncepci využili autoři plně jejích zkušeností. A tak dnes již na všech školách pro nevidomé se vyučuje metodou Ž. Borisové.
Zemřela 17. února 1986.