(Spoluautorka E. Hluší)
(Zpravodaj Technického muzea 2002/3, str. 11—15)
Ve dnech 27.—31. října 2002 jsme podnikli další cestu po evropských slepeckých muzeích, tentokrát do internátní školy J. A. Zeuna a Slepeckého muzea v Berlíně (Steglitz), které je její součástí. Návštěva obou zařízení připadla až na poslední den našeho pobytu. Před tím jsme si prohlédli zajímavé a typické pamětihodnosti Berlína. Velmi pečlivě se nám věnovali čeští studenti Barbora a Jiří, které nám doporučila knihovnice Českého centra M. Ferch. Oba studují na německých univerzitách, aby si prohloubili znalost jazyka. (Na tomto místě vyslovuji obdiv našemu čtyřnohému psímu průvodci, který s námi vydržel celý den náročného putování. Bylo to půlroční štěně kolie, jehož majitelé v té době bydleli v Berlíně v ulici U Barbory.)
První den jsme si prohlédli židovskou synagogu a památník připomínající násilí nacistů na židech. Šlo o stůl, u něhož jedna ze čtyř židlí byla převrácená. Osobně jsem si mohla sáhnout na Braniborskou bránu, což byl pro mne neopakovatelný zážitek. Abychom nasáli také studijní atmosféru, navštívili jsme Humboldtovu univerzitu (založena roku 1810). Dozvěděli jsme se, že zde studují i nevidomí. V jednom z berlínských parků jsme objevili velkou barevnou křiklavě zbarvenou skupinu, kterou tvořilo několik desítek medvědů.[1] Každý byl dekorován výzdobou určitého státu. Odpoledne se nám podařilo dostat se do pro turisty Berlína významné televizní věže. Je to komolý kužel, na jehož vrcholu je koule, která se pomaličku otáčí a pokud se nevidomý člověk pořádně soustředí, může si tento pocit vychutnat. Objednali jsme si zde kávu a nasávali atmosféru kolem sebe. Večer jsem měla možnost sáhnout si na zbytky berlínské zdi.
Druhý den jsme v dopoledních hodinách navštívili České centrum, kde pracuje paní Ferch. Bohužel se nám ji nepodařilo zastihnout. Měla jiné pracovní povinnosti mimo svou kancelář. Přímo proti Centru je Muzeum berlínské zdi, na němž je umístěn reliéf L. I. Brežněva jako důkaz, že v tomto domě bydlel. Odpoledne jsme navštívili Postupim. Provázel nás Jiří, protože zde studuje na tamní univerzitě. Byli jsme velmi zvědavi na oba významné zámky, Cecilienhof i Sanssouci.
Byla zde podepsána důležitá Postupimská dohoda. Dovnitř se nebylo možné dostat, protože v obou budovách nyní probíhají rekonstrukce.
Další den, před návštěvou školy A. Zeuna a slepeckého muzea, jsme navštívili slepecké oddělení na Humboldtově univerzitě. Bohužel pán, který má tyto věci na starosti, byl nemocen. Přesto nám jiný pracovník umožnil jeho prohlídku. O vybavení tohoto oddělení se stará tamní organizace nevidomých. Studovna je vybavena počítačem, k němuž je připojen externí brailleský řádek jako odečítač obrazovky, skener a tiskárna. U počítače je položen návod vytištěný jak v brailleském, tak v běžném písmu. Pracovník, který nás doprovázel, nám sdělil, že nevidomí studenti většinou studují doma a proto již více než půl roku studovnu nikdo z nich nevyužil.
Při návštěvě školy jsme se od ředitele T. Kohlstedta dověděli, že kousek od hotelu, ve kterém bydlíme, je na budově prvního Ústavu pro nevidomé umístěn reliéf zakladatele A. Zeuna. Večer jsme si udělali procházku, abychom se poklonili zakladateli Ústavu.
Závěrem děkuji oběma studentům za laskavé doprovázení a tlumočení po celou dobu našeho pobytu v Berlíně. V jejich studiu přeji mnoho úspěchů.
Přál bych například vedení pražské Ladičské školy zhlédnout vypreparovanou mechaniku klavíru, zájemcům o výtvarné umění poznat několik děl německých nevidomých výtvarníků, například bustu L. Braille, kterou vytvořil známý nevidomý výtvarník M. Malkowski, přál bych těm, kteří touží po přepychu, aby si mohli promnout mezi prsty literární díla 18. a 19. století, která dokumentují polidšťování ubohých z nejubožejších, za které byli slepci považováni. Nevím, jaké jiné cesty hledat, aby život slepců neustrnul, aby nebyl pouhopouhou pasivní resistencí, aby se svět nedělil na elitu a ty druhé.