FUCA, Giuseppe

* 31. 10. 1922

† 18. 9. 1981

Třetí prezident Unione italiana dei ciechi (UIC).

Narodil se nevidomý. Ve čtyřech letech byl operován a získal malé zbytky zraku. Jeho rodiče mu v r. 1908 zahynuli při zemětřesení. Fuca byl přijat do ústavu pro nevidomé děti, aby zde nabyl základní vzdělání. Po absolvování základní školy se musel, jako všichni ostatní žáci, vyučit řemeslu, i když měl předpoklady k dalšímu studiu na střední škole. Za velkých potíží se nakonec mohl kvalifikovat ve florentském Nicolodiho ústavu na maséra. Studie ukončil v r. 1942.

Po krátkém čekání doma v Reggiu di Calabria se po druhé světové válce stal členem socialistické strany a členem odborové organizace.

Mezi lety 1946–1955 vykonával své povolání. Byl zaměstnaný jako fyzioterapeut. Vznikly spory, zda z jeho aprobace nebo v souvislosti s ní obdržel (1955) doložku opravňující k vykonávání učitelského povolání pro praktické vyučování v masérské škole, kam byl ve Florencii přijat.

Již v r. 1951 se stal sekretářem UIC, o rok později přešel v téže organizaci do exekutivy a převzal vedení školy pro vodicí psy. Stává se též Bentivogliovým spolupracovníkem v oblasti přípravy otevření možností vzdělávat schopné nevidomé studenty s cílem, aby mohli působit jako kvalifikovaní učitelé v běžných školách.

Po Bentivogliově smrti byl v r. 1965 zvolen prezidentem UIC. Zasadil se o to, aby všichni nevidomí občané obdrželi pravidelný měsíční finanční příspěvek „na opatrovné“. Příspěvek byl schválen. V r. 1974 byl přiznán příspěvek i válečným slepcům.

Fucu, tohoto neúnavného pracovníka stihl první infarkt (1978) a v následujícím roce se vzdává všech funkcí. Jeho následovníkem byl zvolen Roberto Kervin.