HUSAJN, Taha

* 1889

† 1973

Velký egyptský literát a myslitel. Přínosem pro arabskou literaturu je jeho humanizmus a optimizmus. Po přechodnou dobu byl zástupcem Egypta v UNESCO.

Narodil se ve vesničce Magága v rodině cukrovarského úředníka. Po onemocnění neštovicemi ztratil ve svých třech letech zrak. Rodiče rozhodli, že se stane profesionálním recitátorem koránu, což bylo v této době dosti obvyklým zaměstnáním nevidomých. Po ukončení vesnické školy přemluvil rodiče, aby mohl studovat dál. Vstoupil na starou náboženskou univerzitu Al–Ashár v Káhiře. Během studia měl mnoho potíží pro svou mimořádnou zvídavost. Kladl učitelům i nepříjemné otázky.

V r. 1908 byla v Káhiře založena první světská univerzita, na níž se přednášelo v evropském duchu. Husajn v ní studuje cizí jazyky a osvojuje si moderní způsoby myšlení, aby se mohl věnovat studiu staré arabské literatury. Promován na doktora filozofie byl v r. 1914. Jeho rigorózní práce pojednává o slavném arabském nevidomém básníkovi a filozofovi Abu Allá ben Malaincanovi al Maarim.

Na základě této práce získal stipendium pro studium ve Francii. Nejdříve to zkusil v Montpellieru, což považoval za přípravu pro další studium na pařížské Sorbonně, kde začal studovat klasické jazyky, sociologii a historii. Poznává francouzskou literaturu. V r. 1917 je promován na doktora. Jeho rigorózní práce pojednává o historiku Chaldunovi.

Ve Francii se také oženil s Francouzkou Suzan, která mu byla dobrou manželkou a spolehlivou pomocnicí v práci.

Po návratu do vlasti (1919) je jmenován profesorem klasické filozofie a historie na káhirské univerzitě. Překládá díla antické literatury. Více však je přitahován literaturou arabskou. Vydává sborník esejů Středeční besedy (1925). Velký odpor způsobila jeho další kniha O předislámské poezii. Husajn v ní vystupuje s názorem, že většina těchto básní jsou podvrhy. Své dílo rovněž koncipuje do té doby nečekaným způsobem, protože s koránem pracuje příliš civilně. Kniha byla zakázána a Husajna zbavili stolice na univerzitě a byl přeložen na ministerstvo, aby nekazil mládež.

V této bolestné době se obrací ke vzpomínkám z dětství. V r. 1929 vydal svou první knihu beletrie s názvem Dny. Ta založila jeho světovou pověst. O deset let později napsal její pokračování Na Al-Asháru. Popisuje v ní život egyptské vesnice konce 19. století. Z tohoto období (1933) pochází i kritická studie o dvou představitelích soudobé egyptské poezie Háfiz a Šauki. Tentýž rok vydal spis o rané islámské době Na okraj Mohamedova životopisu. Později vyšly ještě dva další svazky.

V r. 1935 se mohl vrátit na univerzitu, a to jako děkan. Vydává sbírku úvah Budoucnost kultury v Egyptě, několikasvazkové dílo Občanská válka, slabší román Spisovatel aj. V r. 1935 vydal román Volání hrdličky, který byl přeložený i do češtiny, Šeherezádiny sny (1944); Strom zla (1944) a Zubožení v zemi (1949).

V r. 1950 se Husajn stává na dva roky ministrem školství.

Byl zástupcem Egypta v UNESCO a čestným prezidentem arabského jazyka.

Největším Husajnovým přínosem je humanizmus a optimizmus, který prolíná celým jeho dílem v arabské literatuře dosud vzácným.