PABLASEK, Mathias

* 24. 2. 1810

† 5. 9. 1883

Rakouský tyfloped. ředitel Ústavu pro nevidomé ve Vídni.

Narodil se v Modřicích u Brna jako syn zemědělce. Po absolvování střední školy se nechal zapsat ke studiu na univerzitě v Olomouci, obor práva a cizí jazyky.

V r. 1830 přijal místo učitele v olomouckém gymnáziu. V r. 1836 nastupuje jako praktikant do univerzitní knihovny ve Vídni. O rok později se zde stává amanuensem, od r. 1849 registrantem Dvorního archivu. Později působil na reálce v Bratislavě, kde redigoval Pressburger Zeitung.

Je literárně i vědecky činný. Píše dramata, vydává francouzskou gramatiku a pojednání o italské ortografii. Založil jazykovou školu. V r. 1847 se úspěšně zúčastnil konkurzu na učební stolici (katedru) cizích jazyků a obchodního slohu jako vedoucí na vídeňské polytechnice.

V r. 1850 se stává ředitelem vyšší městské reálky v Bratislavě, kde působil dvanáct let. Přechází jako redaktor do Bratislavských novin. Převraty v Maďarsku (1861) ho donutily vrátit se do Vídně, kde je o rok později povolán do funkce ředitele ústavu pro nevidomé.

Do práce se dal účelnou přestavbou budovy ústavu, rozšířil počet tříd, založil fondy pro propuštěné chovance a konečně dal popud ke stavbě nové budovy ústavu. V r. 1873 se zúčastnil Světové výstavy. Obdržel řád Františka Josefa I.

Plynulou práci mu narušovaly žaludeční potíže, které se neustále zhoršovaly. Také se některé jeho názory začaly dostávat do střetu s názory některých kolegů a nadřízených úřadů. To ještě více jeho zdravotní stav zhoršovalo. Nemůžeme se proto divit, že nakonec rezignoval a zastával heslo: Péče o nevidomé od kolébky do hrobu, protože neviděl výsledky snahy o začlenění svých absolventů do běžného života. Trvalé zaměstnání samostatného nevidomého bylo stále výjimkou.

Byl jedním z iniciátorů konání prvního Mezinárodního kongresu učitelů nevidomých ve Vídni r. 1873. Na tomto sjezdu měl referát o vyučování hudbě. Položil si otázku, zda se nevidomí mohou hudbou samostatně uživit. Odpovídá, že ano. Může to být jedno z povolání, na které mají být chovanci připravováni. Tímto tématem se zabývá v několika svých písemných pracích.

Byl dále propagátorem Braillova písma, pro jehož psaní zkonstruoval pomůcku, která umožňovala psát pozitivně. Z nejasných důvodů se však neujala. Dokonce se ztratil i její prototyp.1 Neuvádí ji ani Mell ve své Encyklopedii.

Zemřel v Gablitzu, kam se koncem života uchýlil.

Spisy: Geschichte, Chronik und Statistik Verfassung ber Blinde in Wien; Blinden-Erziehungs-Anstalt, seine Anlage und Tätigkeit; Erziehung und Unterricht blinder Kinder im Elternhause (1867); Das k.k. Blinden-Erziehungs-Institut in Wien (1864); Johann Wilhelm Klein (1865); Fütsorge für die Blinden von der Wiege bis zum Grabe (1867); Die Blinden-Bildugs-Anstalten (1876); Die Erziehung und Unterricht blinder Kinder in Elternhause (1883) aj.

*1) Slepeckému muzeu v Brně se podařilo získat jeden výrobek ze současné doby. Je z plastu a nepíše spolehlivě. Jedná se o holandský výrobek