HRDLÍK, Jozef

* 14. 1. 1914

Působil v hnutí nevidomých Slovenska.

Narodil se v Šimonovanech (dnes část Partizánskeho), kde jeho otec pracoval jako zemědělský dělník. Pro svou těžkou zrakovou vadu byl v r. 1929 přijat do Ústavu pro nevidomé děti v Levoči, kde si během jednoho roku osvojil Braillovo písmo a v následujícím roce přešel do řemeslného ústavu v Levoči, kde se vyučil kartáčníkem.

V r. 1934 se vrací ke svým rodičům a otevřel si kartáčnickou dílnu, později i trafiku. Vedlo se mu dobře, a tak si v r. 1941 založil rodinu. Spolu s manželkou pracoval v trafice až do konce války. Během SNP zásoboval tabákovými výrobky partyzány a poskytoval jim i mnohé cenné informace.

V prvních poválečných letech se spolu s dalšími slovenskými nevidomými občany zaměřuje na založení organizace nevidomých, pro kterou založili přípravný výbor, jehož se stal místopředsedou. K založení vlastního spolku nedošlo, jelikož po účasti na valné hromadě v r. 1947 byl založen PSSS v Praze. V roce 1951 byla vytvořena 1. okresní jednota invalidů na středním Slovensku, kde se J. Hrdlík stal předsedou. Od této doby byl v SI činný až do své smrti.

V letech 1953–1954 byl předsedou KV SI v Nitře. R. 1953 se podílel na přípravách založení výrobního družstva invalidů v Nových Zámcích, a to na bázi širokého členstva chovatelů angorských králíků pro průmyslové zpracování angorské vlny. J. Hrdlík se stal předsedou družstva Angoratex. Našlo zde zaměstnání mnoho zdravotně postižených lidí.

V r. 1955 se podrobil operaci, která byla neúspěšná, takže na oko se zbytkem zraku oslepl. Po uvážení se rozhodl pracovat samostatně a vyrábět kartáče. V r. 1963 vstoupil do družstva Ľudib, kde pracoval jako domácí dělník, později jako vedoucí provozu a od r. 1979 zastával funkci vedoucího úseku v Západoslovenském kraji. Našlo zde zaměstnání více než 220 ZdP osob.

Jeho celoživotním koníčkem byl chov poštovních holubů. V této činnosti se mu podařilo vypěstovat kvalitní jedince, a to sportovní i poštovní. Byl zvolen předsedou pěstitelů holubů.

J. Hrdlík byl několikrát veřejně oceněn, bylo mu uděleno státní vyznamenání Za výstavbu, byl zapsán do Knihy cti SI i ÚNSS. Obdržel i zlatý odznak SI a medaili E. Suchardové. Často brával do rukou mandolínu, na kterou zahrál nejednu vlastní písničku.

J.F.