ŠOJEV, Fjodor Ivanovič

* 1902

† 1965

Ruský redaktor slepeckých časopisů, básník a spisovatel.

Narodil se v chudé rolnické rodině ve vesnici Smolenské gubernie. V necelých dvou měsících mu zemřela matka. Otec chtěl novým sňatkem zajistit výchovu chlapce. Žádná vesnická dívka nechtěla vdovce, který měl chlapce od narození slepého. Po dlouhé době hledání si konečně našel ženu. Byla však téměř trvale nemocná a nervózní, někdy dokonce zuřivá. Při prvním setkání s chlapcem mu rozbila střevícem nos. Neučinila to z vrozené krutosti, ale bída a nevzdělanost ji učinily takovou – vypráví sám Šojev.

V Šojevově dětství trpěla rodina nepředstavitelnou bídou. Chlapec neměl např. ani jeden pár bot. Když mu bylo devět roků, všiml si ho pop a zařídil jeho přijetí do školy pro nevidomé ve Smolensku. To bylo těšení na kamarády!

Život v ústavu nebyl však o mnoho lepší než doma. Učil se výborně, ale jeho chování se vyznačovalo určitou výjimečností, která pramenila ze způsobu dosavadního života. Nedovedl se podrobit domácímu řádu, byl až doposud vychováván bez jakéhokoliv režimu. Neustále mu proto hrozilo vyloučení, ale snad ze soucitu k otci k tomu nedošlo.

V r. 1914 byla škola uzavřena a Šojev byl nucen vrátit se domů. Ale uměl již číst a psát, nehodil se však k žádné domácí práci. Rodiče chtěli, aby chodil po žebrotě. Neuposlechl a ze strachu utekl do města. Ve dne prodával noviny a po večerech se u přátel učil vyrábět kartáče. A tak to šlo po dva roky.

říjnová revoluce ho zastihla bezprizorného. Na štěstí školu pro nevidomé znovu otevřeli. Přihlásil se k doučení kartáčníkem a také se trochu věnoval hudbě. Pobyl zde až do r. 1920.

Po vystoupení ze školy se živil výrobou kartáčů a hrou v malé kapele. O dva roky později byl přijat do stranické školy a tam mu začal nový život.

V r. 1925 se stal nejdříve tajemníkem, později redaktorem slepeckého časopisu Žizň slepych. Ve stejném roce byl přijat na literární fakultu Moskevské univerzity. Stal se tajemníkem VOS, později pracovníkem ústavu expertízy práce invalidů. Po čase přešel jako redaktor do redakce časopisu pro děti Ruskij školnik.

Šojevovo literární dílo se téměř výhradně zabývá tematikou nevidomých lidí. Je to sbírka básní Zvučící svět, povídky Sjomkův smutek, Lidský soucit, Sny aj. Napsal také řadu spisů, které se zabývají výchovou a vzděláváním nevidomých dětí. Život Šojeva je vskutku pozoruhodný. Zvláště oceňujeme jeho touhu stát se obyčejným člověkem a nikoliv slepým žebrákem.