50 let zvukové knihy

(Zora 2009/12, str. 49—51)

 

Čas nezadržitelně plyne a s ním i pokrok ve všech oblastech lidské činnosti. Nejinak je tomu i ve vývoji jednoho z nejlepších přátel zrakově postižených (a nejenom jejich) — zvukové knihy. Je to neuvěřitelné, ale od zrození tohoto revolučního fenoménu v životě nevidících v Československu uplynula již polovina století. Jakými trnitými cestami, nástrahami i úspěchy procházela v minulosti se pokusím shrnout v následujících řádcích. A to pohledem nejenom do vzdálené, ale i nedávné historie.

Zpřístupnění literatury i ozvučení učebních textů bylo důležitým přelomem obohacujícím duševní prožitky českých nevidomých čtenářů. Pomohlo k usnadnění v přístupu ke kulturním a vzdělávacím zdrojům. Rozšířilo výrazně možnosti nevidomých a slabozrakých ve snaze kulturně i intelektuálně nezaostávat.

První zvukové knihy byly načítány na magnetofonové pásky na kotoučích (dvě, později čtyři stopy po pětačtyřicetipěti, později devadesáti minutách). Následující zkušenosti překonaly tuto formu magnetofonovými páskami na kotoučích v kazetách dvakrát třicet či dvakrát čtyřicet pět minut). I tato etapa na magnetické bázi byla zákonitě překonána digitálním záznamem na CD ve formátu MP3.

Nezadržitelně postupující pokrok usnadňoval nejen kopírování, distribuci a manipulaci, ale výrazně snižoval i náklady na pořizovací cenu záznamového materiálu, údržbu audiofondu či opravy poškozených nosičů. V neposlední řadě modernější technologie zmenšily i značné nároky na skladovací prostor.

V současnosti se produkcí zdramatizované četby audioknih zabývají profesionálně mnohá nakladatelství a lze je také snadno koupit v běžné obchodní síti. Tato nabídka tudíž může průběžně výrazně obohacovat i dispoziční fondy slepeckých půjčoven o uvedené produkty.

Nejstarší nahrávky literárních děl pro nevidomé čtenáře vznikly v USA v r. 1934. Byly to záznamy četby na gramofonových deskách. Vydával je Americký fond pro blaho slepců. Nahrávkami četby na gramofonových deskách se staly průkopníky v Evropě v roce 1935 Anglie a Švédsko. Vysoké pořizovací náklady byly hrazeny ze sbírek a prodejem v běžné prodejní síti.

Významný obrat nastává po objevení možnosti záznamu na magnetofonový pásek. Postupně vznikají oddělení zvukové knihy při slepeckých knihovnách ve všech vyspělých státech. Později se tento trend rozšiřuje i v tzv. rozvojových zemích. Umožnila to výroba komerčních magnetofonů, se kterou se začalo několik málo let po skončení druhé světové války v Japonsku. (1960 — ČSSR /od r. 1959 amatérsky v Brně — do roku 1962 vzniklo 14 nahrávek děl/; 1961 — Slovensko /Levoča/; 1962 — první nahrávky v pražském studiu Slepecké tiskárny a knihovny).

Zárodkem audiotvorby se stalo pořízení kopie rozhlasové četby Dobrého vojáka Švejka vytvořené v pražské Slepecké tiskárně a knihovně počátkem roku 1959. Byla vyprodukována ve studiích Československého rozhlasu.

Skutečné prvotiny načtených děl vznikaly v primitivních podmínkách soukromého bytu. Amatérští tvůrci, dr. Josef Smýkal a Igor Barvič, se potýkali s elementárními problémy, např. jak zajistit bezhlučné prostředí. Postupně získávali zkušenosti, především jak načítat s co nejvyšší kvalitou záznamu a produktivitou. Ta byla zpočátku čtyři hodiny na jednu hodinu finálního času četby. Technik ani načitatel nebyli tehdy za svoji práci honorováni. Vše vznikalo na základě nadšení zúčastněných průkopníků tak říkajíc „na koleně“. Vysoké pořizovací náklady na soukromě zakoupený magnetofon i magnetofonové pásky především pro tvůrce, následně i uživatele, rychlému rozšíření mezi „čtenáře“ nepomáhaly.

Nahlédneme-li nazpátek do historie, je důležité připomenout si alespoň některá jména osob stojících jako sudičky u kolébky zrození. Zapomenuti by neměli zůstat realizátoři myšlenky, jak odstranit bariéru k pestřejšímu životu. Bezpochyby mezi ně patří iniciátor a zakladatel české zvukové knihy PhDr. Josef Smýkal, majitel magnetofonu, Igor Barvič a brněnští herci Bedřich Synek, Jaroslav Tuček, Ladislav Frej, Marie Harvánková a mnozí další.

Dnešek je již plně spojen s osobními počítači. Tomu odpovídá i snadnější přístup k požadovaným publikacím nejrůznějšího druhu.

Jednou z možností je zkopírování knihy na „flešku“ v textovém formátu i MP3. Lze tak učinit jen přímo v oddělení osobních výpůjček např. v Krakovské ulici v Praze (varianta pro zájemce, kteří nemají přístup k internetu). Jinou doplňkovou alternativou je zaslání knižních titulů v textové podobě čtenáři na CD či prostřednictvím elektronické pošty — E-mailem.

SONS provozuje Knihovnu digitálních dokumentů, která obsahuje v současné době na jedenáct tisíc knih a čtyřicet pět titulů různých časopisů. Dokumenty jsou v digitální podobě. Registrovaný uživatel si je může přes internet „stáhnout“ do svého počítače a tam si je pomocí ozvučujícího programu či zvětšovacího software číst. Přístup může získat pouze zrakově postižený vlastnící průkaz ZTP nebo ZTP/P vydaný z důvodu oční vady.

Knihovna byla první svého druhu a své služby nabízí již od roku 1993, kdy fungovala ještě na systému bBS (počítač, z kterého si uživatelé mohli stáhnout vybrané tituly přes telefonní připojení do počítače, ale v tu dobu hlavně do speciálního zařízení zvaného Eureka). V roce 1996 byla propojena s internetem a v roce 2002 bylo vytvořeno její webové rozhraní. To umožňuje pohodlné vyhledávání v titulech, upozorňování na nové přírůstky z vybraných žánrů či sledování aktuálně zařazených čísel časopisů. Je dostupná na webové adrese www.kdd.cz.

P. Partyka — Zařízení pro převod audionahrávek zvukových knih z magnetofonových kazet
na CD do formátu MP3

 

Další možností je digitální knihovna KTN. K dispozici mají oprávnění čtenáři v současnosti asi 1360 titulů zvukových knih ve formátu MP3.

Běžný uživatel potřebuje vyplněnou čtenářskou přihlášku, kopii průkazu ZTP/P nebo doporučení očního lékaře pro přihlášení do digitální knihovny: vyplněná čtenářská registrace (je nutná hlavně kvůli číslu čtenáře, které potřebuje pro úvodní vstup do digitální knihovny), POZOR! Razítka různých organizací SONS nemohou být uznána. A pak ještě Prohlášení s ověřeným podpisem z notářství, případně městského úřadu apod. Uznává se i elektronický podpis. Samozřejmě za předpokladu, že dotyčný má přístup k internetu.

O tom, že se zvukové knihovny staly nedílnou součástí každodenního života svědčí okolnost, že na území naší republiky jich svoji chvályhodnou činnost provozuje již padesát osm.

Obsáhlejší informace lze získat na adrese www.smykal.ecn.cz a www.ktn.cz

Využito pramene: 40 let zvukové knihy (Zora 12/2000, str. 46—52). Moje poděkování patří za pomoc při vzniku článku Dagmar Turkové a Zdeňku Bajtlovi.