Výsledky výzkumu některých hudebních schopností nevidomých dětí

(Otázky defektologie 1970/71, str. 140—145)

 

Výzkumu byly podrobeny děti vidomé a nevidomé. Jeho účelem bylo zjistit, zda se u nevidomých dětí projevují některé zvláštnosti rozvoje hudebních schopností. Cílem bude uplatnění zjištěných výsledků ve vyučování a výchově nevidomých žáků ZDŠ pro nevidomé. Bylo zkoumáno 187 žáků ZDŠI pro nevidomé v Praze, v Brně, v Levoči, což je počet všech žáků, kteří byli v ty dny ve škole a 272 vidomých žáků ZDŠ Brno, Balbínova ulice. Jsou to žáci 1. — 9. ročníku, 21 žáků LŠU Brno, Kosmákova 28.

Při tak rozsáhlé práci nebylo vždy snadné zachovat alespoň přibližně stejné podmínky pro všechny děti. Vzhledem k nevidomým bylo nutné dodržet tyto zásady:

1. vytvoření přirozeného prostředí

2. děti stejných ročníků zkoumat ve stejné denní době

3. přihlédnout k osobnosti každého dítěte přísně individuálně

4. klid při práci a dostatek času

5. vypracovat takovou metodu výzkumu, která by byla přístupná ve stejné míře všem dětem

6. upustit od písemných projevů, protože písemný projev nevidomých dětí je rozdílný.

Jelikož výzkum v plném rozsahu by byl za daných podmínek nezvládnutelný, byl okruh zkoumaných skutečností omezen jen na některé základní hudební schopnosti. Výzkumem byla zjišťována:

1. schopnost rozlišovat tóny a jejich vzájemné vztahy horizontální i vertikální

2. harmonická vnímavost

3. hudební rytmus a agogická citlivost

4. tonální smysl dur a moll

5. paměť pro hudební melodii, harmonii a rytmus

6. smysl pro konsonanci a disonanci

7. hlasová schopnost.

Prostředníkem dětského projevu byla lidová píseň i uměle vytvořené melodie, tedy melodie známé i neznámé. Byla zvláště zdůrazněna citlivost k tónům jako nezbytná základní hudební schopnost pro každý hudební projev. Na základě předešlého výčtu našich hudebních zájmů byla pro každý ročník vypracována zvláštní zkouška (test), shodná pro všechny tři skupiny dětí.

Účelem (úkolem) výzkumu bylo nahlédnout do rozvoje tónové citlivosti dětí a do rozvoje také některých jiných hudebních schopností nevidomých školáků. Šlo tedy jednak o vlivy předškolního života a pak o školní působení na děti, které nevidí. Z nedostatku jiných možností byl výzkum proveden až v elementární třídě, a to na počátku školního roku, ještě před soustavným působením školní hudební výchovy. Dále pak byly sledovány všechny ročníky.

Výzkum byl zaznamenáván bodovacím systémem. Přitom byl co možná potlačen subjekt zkoumající osoby přesným seřazením hudebních požadavků a jejich obtížností.

Zpracování výzkumu ukázalo, že většina nevidomých dětí školního věku předčí stupněm rozvoje některých hudebních schopností své vidomé vrstevníky již na počátku školní docházky.

Ukažme si to na několika příkladech:

První ročník ZDŠ pro vidomé a ZDŠI pro nevidomé žáky. Bylo zjištěno: nezpěváků vidomých 15 %, nevidomých 5 %. 34 % vidomých dětí bezpečně poznalo známé melodie podle jejich úryvku. U nevidomých to bylo 55 %. Výborných zpěváků: 12 % vidomých, 55 % nevidomých. Novou a neznámou melodii po třech předvedeních reprodukovalo: vidomí 39 % žádnou, 61 % snadnou a 17 % obtížnější. Nevidomí: žádnou 8 %, snadnou 92 %, obtížnější 52 % a složitou 12 %. Rozlišování konsonancí a disonancí v klasickém pojetí: vidomí 8 %, nevidomí 28 %. Citlivost pro výšku tónu. Nejdříve byly zjišťovány tóny vzájemně kmitočtově vzdálenější, postupně byla jejich vzdálenost zmenšována až na vzdálenost malé sekundy. Vidomí: až po rozsah oktávy všichni oba tóny rozlišovali jako dva různé tóny. Vzdálenost kolem oktávy pokládalo za stejně vysoké tóny 10 % dětí. Septimu — kvintu 35 %, kvartu — sekundu 45 %. Různou tónovou výšku dvou tónů po sobě znějících přesně rozlišovalo 10 % vidomých dětí, tj. rozlišovaly vzdálenost malé sekundy jako dva různě vysoké tóny.

Nevidomí: všichni rozlišovali jako dva různé tóny až po kvintovou vzdálenost. Vzdálenost kvarty — sekundy pokládalo za stejně vysoké tóny 72 % dětí. Přesně tónovou výšku porovnaných tónů rozlišovalo 28 % nevidomých dětí.

V rytmických a agogických reakcích byly zjištěny jen nepatrné rozdíly, které nebyly již tak jednoznačné. Tabulka výsledků výzkumu:

1. ročník ZDŠ — nezpěváci

VIDOMÉ děti

NEVIDOMÉ děti

známá melodie

15 %

5 %

1. ročník ZDŠ — zpěváci

VIDOMÉ děti

NEVIDOMÉ děti

známá melodie

34 %

55 %

výborně zpívá

12 %

55 %

žádná reprodukce melodie

39 %

8 %

snadná reprodukce melodie

61 %

92 %

obtížnější reprodukce melodie

17 %

52 %

složitá reprodukce melodie

 

12 %

konsonance a disonance

8 %

28 %

rozsah oktávy

10 %

100 %

rozsah septimy — kvinty

35 %

100 %

rozsah kvarty — sekundy

45 %

72 %

vzdálenost malé sekundy

10 %

28 %

Vyšší ročníky ZDŠ

VIDOMÉ děti

NEVIDOMÉ děti

rozpoznání harmonického intervalu

 

20 %

rozpoznání durové a mollové harmonie

 

15 %

rozpoznání trojzvuk: dur — moll

 

15 %

absolutní tónová citlivost

 

stř. poloha tónu

vysoká citlivost k tónům

 

100 %

Podobně rozdílné výsledky byly zjištěny i ve vyšších ročnících ZDŠ. Tam se však objevovaly stále častěji diference ve schopnostech nevidomých žáků. Působí to tak, jakoby u nich byly možnosti rozvoje vloh naplněny dříve. Proto s přibývajícím věkem byl stále více patrný vliv kvality hudebních vloh. Sluch a hmat přestávají být ve školním věku prakticky jedinými kompenzačními prostředky. Jejich funkce přebírá namnoze osobnost a intelekt. Kompenzační proces je takový aktivní proces, který působí na rozvoj některých hudebních schopností. Kompenzace zraku sluchem urychluje rozvoj některých hudebních schopností, avšak jen v rámci anatomicko-fyziologických zvláštností jedince, tj. v rámci vloh.

Vliv školního vyučování v zájmové hudební činnosti u nevidomých je výjimečný. Vždyť hudba je uměním, které může nevidomý žák pěstovat velmi dobře jako zájmovou činnost. To bylo konečně také výzkumem prokázáno. Hudební zájmová činnost zabírá u nevidomých dětí většinu času věnovaného individuálním uměleckým zájmům.

Několik příkladů výjimečně brzy rozvinutých některých hudebních schopností a dovedností nevidomých žáků v dalších ročnících ZDŠI:

4. ročník: 20 % žáků rozeznalo intervaly znějící harmonicky. (Intervaly nebyly hrány ve vztahu k jedné tónině. Žáci je nemuseli pojmenovat.)

5. ročník: 15 % žáků dovedlo určit, zda je melodie durová nebo mollová. 10 % jich bezpečně rozeznávalo trojzvuk dur a moll.

6. ročník: Předešlé dovednosti se ještě více prohloubily. Objevily se děti, které dovedly rozeznat mollovou stupnici harmonickou od melodické. Někteří z žáků dovedli rozeznat i jednotlivé tóny. Nešlo o absolutní tónovou citlivost. Dařilo se jim to ponejvíce ve střední poloze.

7. ročník: Objevují se mnozí žáci, pro které není problémem reprodukovat velmi složitou melodii. Ti, kteří hrají na klavír, dovedou ji podle náslechu zahrát. Mnozí si vědí rady i s jednoduchým klavírním doprovodem k zábavným nebo lidovým písním. Někteří dovedou podle sluchu určovat i jména tónů znějících ve skupině akordu.

Zjištěné skutečnosti byly porovnány také s žáky LŠU, kde studují již vybrané děti. (K tomu sloužila ona jedna třída žáků LŠU.) Nevidomé děti jsou na tom ve smyslu tohoto porovnání mnohem lépe, především v citlivosti k tónům. Žáci se špatnou citlivostí k tónům jsou ve škole pro nevidomé ojedinělým zjevem.

Bylo zjištěno, že nevidomí však mají mnohem náročnější podmínky v praktickém provozování hudby. Je to například orientace na klávesnici hudebního nástroje. Hmat má zastoupit zrakové vjemy a stává se důležitým kompenzačním činitelem. Protože ruka koná jednak funkce perceptivní, jednak motorické, lze očekávat, že z toho vyplynou některé těžkosti.

Výsledky výzkumu jsou podkladem další naší činnosti ve zjišťování příčin zvláštností rozvoje některých hudebních schopností nevidomých dětí. Rozhodně nejde o zvláštní schopnosti, jak se mnozí domnívali, ale o zvláštnosti jejich rozvoje. Příčinu je nutné spatřovat v kompenzačním procesu, tj. ve zvláštnostech poznávacích činností. Dalším naším úkolem je uplatnit zjištěné zkušenosti ve výchově a vyučování. Tak se také budou výsledky výzkumu ověřovat a prověřovat.

Protože výzkum měl zvláštní úkoly vymezené svým cílem, nebyly do něho zařazeny některé jiné symptomy hudebnosti. Zatím nebylo zkoumáno emocionální bohatství osobnosti, hudební obrazivost apod.

V současné době již některé závěry výzkumu aplikujeme do vyučování. Naše škola již užívá tří nově vyvinutých pomůcek pro hudební výchovu, které vznikly z rozboru zvláštností hudebních poznávacích činností nevidomých. Jsou to: model durové stupnice, pomocný text k vyučování brailleského notopisu a elektrická němá intonační klávesnice.

U vidomých žáků je docela samozřejmá snaha o užívání co největšího množství audio-vizuálních pomůcek. Tím nezbytnější jsou u nevidomých pomůcky audio-taktilní. Model durové stupnice je příkladem převedení grafického znázornění tónových vzdáleností do hmatové sféry. Tato pomůcka předvádí vzájemné poměry celých a půlstupňů v hmatové oblasti. Zvukové představy se tak dostávají do konkrétnějších tvarů. Sluchové představy o tónových vzdálenostech jsou posilovány hmatovými vjemy.

Při vyučování brailleskému notopisu se zatím improvizovalo. Vypracovaný pomocný text je prvním pokusem elementární učebnice u nás. Text přihlíží k zvláštnostem bodového písma, zvláštnostem věkovým i zvláštnostem gnozeologickým. Tento pokusný text v současné době ověřujeme.

Elektrická intonační klávesnice je speciální pomůcka. Vznikla na základě poznání, že nevidomí mají méně možností zkonkretizování tónových představ. Brailleský notopis jim nedává obraz melodie. Proto tato klávesnice svým způsobem (jen v některých případech) nahrazuje notový zápis na tabuli. Je určena k výcviku uvědomělé vokální intonace. Slouží jako pomůcka k nacvičování nových písní tím, že může každou melodii převést do hmatových vjemů. Pomáhá k analýze melodií.

Výzkum ukázal, že nevidomé děti jsou velmi citlivé k okolním zvukům. Dovedou je přesně analyzovat a nacházejí v nich ohromné bohatství. Jestliže míníme tyto skutečnosti respektovat, má být hudebně reprodukční zařízení na vysoké akustické úrovni.

I z tohoto informativního článku vidíme, že rozvoji hudební výchovy je třeba věnovat daleko větší péči než dosud. Vyučovací metody se dosud udržují na podobné úrovni jako tomu bylo před několika desetiletími. Využijeme přitom zkušeností z minulosti a dnešního stavu tyflopedických poznatků, které je nutné obohacovat i v hudebním oboru.

 



Další><PředchozíKultura, estetika, umění Apogeum