Nevidomí vynálezci v zahraničí

(Zora 2007/5, str. 21—24)

 

O některých českých nevidomých konstruktérech a vynálezcích jsme se dověděli na stránkách Zory již dříve (Zora 2005/3). Nyní několik slov o zručných a mimořádně technicky nadaných zahraničních nevidomých konstruktérech a vynálezcích.

První mechanický psací stroj, kterým bylo umožněno psát černotiskovou latinkou, byl překvapivě vynalezen a vyroben pro potřeby slepců — přesněji řečeno pro jednoho. Nejdříve to byla pouhá nepodložená domněnka, že tento psací stroj používal i sám L. Braille. Důkazem pro oprávněnost tohoto tvrzení je i to, že jsme jej při svých návštěvách některých zahraničních slepeckých muzeí viděli. Navštívili jsme i historicky první pařížský Národní ústav pro mladé slepce (založen roku 1784 a obnovený v roce 1817), kde jsme od jeho ředitele G. Gonzaleza obdrželi faksimile úryvků dopisů L. Braille (Louis Braille — Corespondance, Paris 1999), které psal svým rodičům do Coupvray. Psací stroj vynalezl v roce 1839 Brailleův spolužák a přítel F. Foucault. Nazval jej rafigraf. Nevíme, kolik těchto speciálních pomůcek bylo vyrobeno, ale sami jsme ještě v současné době spatřili dochované tři exempláře. Konstrukce je jednoduchá. Zařízení je možné na upravené dřevěné podložce posunovat po pevných předem mechanicky vymezených řádcích. Každému písmenu odpovídá jedna vertikální páčka, na jejímž konci je reliéfní písmeno latinky. Páčky jsou paprskovitě seřazeny v jednom rámu do dvou řad. Postupným stlačováním jednotlivých táhel se písmena otiskují přes kopírovací papír na podložený list.

Píše se, že Foucault sestrojil také kontrabas s klávesnicí a zabýval se i myšlenkou vy-užít elektřinu pro telegraf, vynálezy v oboru železnice aj. Údajně zemřel ve známém pařížském azylu Quinze-Vingts, (azyl založil francouzský král Ludvík IX. ve 13. století).

Vynikajícím vynálezcem byl i nevidomý Francouz V. N. Ballu, zanícený obránce Brailleova písma. Svými četnými vynálezy řešil jeho rozmnožování tiskem.

Jelikož byl Ballu sám autorem perličkové reliéfní latinky, snažil se nejdříve najít způsob jeho tisku. V roce 1851 se mu to konečně podařilo. Nevyužil však tohoto zařízení pro tisk svého písma, nýbrž se začal věnovat problému tisku brailleského písma, protože se v Paříži konečně schylovalo k jeho oficiálnímu schválení, které učinil tehdejší ředitel Ústavu P. A. Dufau.

Stranu vysázenou dřevěnými typy brailleského písma otiskoval do sádrové kaše, kterou po zaschnutí odléval z kovu. Z této matrice se potom lisovaly papírové listy knih nebo hudebnin. V roce 1864 snížil výšku bodů, aby se písmo snadněji rozmnožovalo. K tomu účelu navrhl pomůcku do kapsy. V roce 1876 vynalezl lehkou šablonu pro psaní brailleským písmem po obou stranách papíru, v roce 1877 zkonstruoval přístroj pro tisk zhuštěným brailleským písmem (mezibodovým), roku 1884 se zapojil do kódových změn brailleské hudební notace. O svých pomůckách sám nepsal, popsali je jiní autoři. Ve fondech slepecké knihovny oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně je několik svazků z 19. století tištěných Balluho technikou.

N. G. Dalén, vynálezce acetylenových lamp pro námořní majáky, při svých pokusech oslepl. V tomto oboru pak pracoval ještě plných 25 let a úspěšně vedl i svou továrnu. V této době vynalezl automaticky se rozsvěcující a zhasínající lampu majáků v závislosti na denním světle a noční tmě.

Anglický nevidomý vynálezce T. Greenville v roce 1780 vynalezl pomůcku pro základní početní úkony, která byla vhodná pro nevidomé zájemce. Není známo, zda se nejednalo o zdokonalení dřívější pomůcky známého anglického nevidomého matematika N. Saundersona.

G. Hertelendy je vynálezcem stroje pro vrtání artéských studní.

Po odchodu z Ústavu pro nevidomé děti v Pešti se věnoval spolupráci s J. R. Beitlem. V roce 1833 vydává v Bratislavě sbírku svých básní. Jako vůbec první překládá do maďarštiny Homéra. Zachovala se jeho část Zloba Achillova.

Za pobytu u svého strýce v Ödenburgu, se zabýval mechanickými pracemi, pro které měl mimořádné nadání. V roce 1836 vynalezl stroj pro vrtání artéských studní (hlubokých vrtů se samovolně vytékající tektonicky tlačenou vodou), který prakticky předvedl ve Vídni.

Cestoval do Terstu a Benátek. V Itálii se zdržel, zajímaly ho památky. Živil se opravami hodin a jiných strojků včetně hracích. Pracoval i v pařížském Národním ústavu pro mladé slepce.

Nevidomý J. Käferle, německý všestranně technicky nadaný mechanik. Již v mládí se zabýval soustružením kuželek. Ve svých jedenácti letech zhotovil lis pro výrobu ovocného moštu. Potom zkonstruoval několik strojů na vodní pohon mlýnu, bucharu pro kováře, hoblovacího stroje aj. Proslavil se výrobou selských vozů, mlýnských kol, pastí na škodnou zvěř aj. Vymyslel a zavedl zařízení na zavlažování zahrady vodou z řeky, vyrobil stroj na odsávání plev z obilí, opravoval stojací pokojové hodiny. Pokusil se dokonce zkonstruovat nový strunný hudební nástroj a kovovou harmoniku. Tato oblast ho zaujala nejvíce. Založil továrnu na hudební nástroje. Sám si připravil propozice přestavby svého rodinného domu a řídil veškeré stavební činnosti.

Je málo známé, že J. G. Knie, nevidomý zakladatel Ústavu pro nevidomé děti a mládež v polské Vratislavi, vynalezl přístroj na výrobu zápalek a nití. Byl přesvědčený o tom, že absolventům Ústavu tím umožní určitý výdělek.

Nejslavnější anglický nevidomý matematik začátku 18. století N. Saunderson, profesor matematiky na univerzitě v Cambridgi, studoval ve škole v Atrelcliffu, později jako samouk. Tento způsob života byl pro rodinu nákladný, začala proto usilovat o to, aby jejich syn získal nějaké zaměstnání. Saundersonovým snem bylo získat místo v Cambridgeské univerzitě, kam byl jako učitel přijat v roce 1707. Posluchače získával proto, že přednášel o Newtonově teorii. Osobně se poznali a vedli spolu dlouhé polemiky.

Pro konkretizaci některých matematických jevů si nechal zhotovit dřevěnou pomůcku, kterou potom používali i jiní nevidomí matematici. Její upotřebení se rozšířilo i do ciziny.

Saunderson jistě patřil mezi nejvzdělanější osobnosti své doby. D. Diderot o něm, volně přeloženo, píše: „Když Saunderson cítil, že se blíží jeho smrt, zavolali k němu kněze. Oba se rozhovořili o existenci Boha. Sluha boží začal tím, že líčil nevidomému divy přírody. Ach, pravil nevidomý učenec, nechte stranou tuto krásnou podívanou, která pro mne nebyla nikdy skutečností. Byl jsem odsouzený žít ve tmě, a vy mi povídáte o zázracích, které nechápu, a které mají průkaznost jen pro vás, vidomé. Chcete-li, abych uvěřil v Boha, umožněte mi, abych se ho dotkl.“ (Listy o nevidomých, určených těm, kteří vidí).

Saunderson napsal rozsáhlé dílo o algebře.

E. Wagner, polský nevidomý tyfloped. V roce 1930 byl zvolen do polského parlamentu. Staral se o osleplé vojáky. V této souvislosti pro ně vynalezl originálně řešenou šablonu pro psaní tužkou. Nejdříve byla papírová, později ze dřeva. Jedná se o pomůcku připomínající žaluzii, jejímž pootevíráním se určuje řádek, do kterého lze psát. Pomůcku má ve svých sbírkových fondech oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně, slepecké muzeum v Miláně a ve Vídni.



Další><PředchozíVýznamné osobnosti v tyflopediiApogeum