Speciální učební pomůcky pro hudební výchovu na ZDŠI pro nevidomé

(Otázky defektologie 1972/73, str. 117—119)

 

Vycházíme-li ze zvláštností rozvoje některých hudebních schopností a dovedností nevidomých dětí (viz Otázky defektologie, ročník 1968/69, sešit 1., str. 27) a hodnotíme-li je z pedagogického hlediska, je zřejmé, že vyučovací zásady, metody a postupy je třeba nejen specificky klasifikovat (nikoliv aplikovat), ale zvláště je nutné je při vyučování specificky interpretovat. Některá specifika je nutné pedagogicky vést přímo, jiná nepřímo.

Přímo rozvíjíme zvýšenou citlivost k tónům již v předškolním věku dítěte, též schopnosti hudebních abstrakcí, hudební představy, okruh uměleckých zájmových činností a jiné. Další zjištěná specifika je třeba aplikovat až po výzkumu psychiky smyslového vnímání. Je to například trojí funkce ruky při hře na hudební nástroj, zvláštnosti hudebního nadání a jejich vliv na výběr hudebních činností, kompenzační úkoly hudebního umění a tak dál.

Další specifika rozvoje hudebních schopností a dovedností nevidomých žáků je nutné znova podrobit pedagogickému výzkumu a jejich rozvoj zajišťovat prostřednictvím speciálních učebních pomůcek, například vyučování brailleské (brajské) hudební notaci, podporovat rozvoj hudebních představ grafického charakteru a podobně.

Některá specifika rozvoje hudebních dovedností vedeme nepřímo, například zvláštnosti pedagogické činnosti nevidomých učitelů hudby a zvláštnosti hudební tvořivosti. Jsou to obory hudebních činností, jež se soustavně rozvíjejí až na Střední hudební škole pro nevidomé v Praze.

J. Smýkal — němá intonační klávesnice (vlevo žákovská, vpravo učitelova).
Zcela vlevo trojrozměrný model durové stupnice

Zvláštní skupinu tvoří ta specifika, jejichž rozvoj vyžaduje od učitele hlubší znalosti psychologie smyslového vnímání, například specifikum rozvoje hudební paměti u nevidomých, orientace na klávesnici hudebního nástroje.

Rozvojem těchto úseků speciální hudební pedagogiky nemůžeme být zatím spokojeni. Příčiny tu jsou jednak interní, rovněž však nelze opomenout ani tu skutečnost, že speciální pedagogika se poměrně málo zabývá estetickou a uměleckou výchovou. Přitom je známo, jaký má hudba pro nevidomé význam. Je totiž významným výchovným činitelem.

Nejcitelnější mezery vznikají, jestliže zanedbáváme v hudební výchově na ZDŠI pro nevidomé žáky používání hmatu. Z hlediska teoretického studia a konečně i praxe je vesměs opomíjena skutečnost, že v hudební výchově vidomých žáků se využívá audio-vizuálních vztahů, a to hlavně při vytváření hudebních představ grafického charakteru. Naproti tomu specifická klasifikace úlohy hmatu u nevidomých žáků není propracována.

Hudební představy grafického charakteru lze u nevidomých rozvíjet jen jediným způsobem, tj. vyvinout takové audio-taktilní učební pomůcky, jež by alespoň v některých vyučovacích okruzích nahradily černotiskový graf. Brailleův notopis má písmenný charakter (je sestaven převážně z písmen), a tak je nutné se obrátit k vytvoření náhradního grafu (viz Otázky defektologie 1966/67, sešit 4, str. 162). Nejbližším úkolem je tedy nalézt způsob, jak vyjádřit tónové vztahy taktilně. Takový způsob jsem nalezl a úspěšně uplatnil v pomůckách pro speciální hudební výchovu, které níže popisuji.

V nižších ročnících ZDŠ se pro znázornění vzdálenosti celých a půlstupňů používá známých schodečků. V aplikaci pro hmatové vnímání máme hned dvě možnosti: 1. reliéfní vyobrazení vylisováním, 2. trojrozměrný model. Protože však jde o pomůcku pro 3. a 4. ročník ZDŠ, rozhodl jsem se pro druhý způsob, avšak stejně dlouhé vodorovné plochy modelu od 3. ke 4. a od 7. k 8. stupni durové stupnice nerozlišovali nevidomí žáci dosti rychle. Navrhl jsem proto pro výrobu změněný trojrozměrný model stupnice. Navržený model durové stupnice je názorná pomůcka, jež znázorňuje fixované diatonické vztahy sousedních tónů durové stupnice. Lze ji používat i ve vyučování vidomých žáků. Pomůcka byla vyrobena profesionální firmou Komenium a rozeslána na základní školy pro nevidomé.

Stavebnice celých a půlstupňů je určena pro vyšší ročníky ZDŠ. Jednoduchou manipulací, kterou provádí žák, lze sestavit libovolné tónové vztahy sousedních tónů, vyjádřené náhradním grafem: lze nastavit jakékoliv zvýšení nebo snížení tónu a přitom současně hmatově poznávat, jak se mění jejich vzájemné vztahy. Je možné nastavit jakoukoliv stupnici, durovou, mollovou, středověkou církevní i cikánskou. Tyto pomůcky v určitém smyslu nahrazují černotiskový graf, to znamená, že jejich používání není myslitelné bez současného konkrétního zvukového poznávání tónových vztahů. Přesto žádná z těchto pomůcek není čistě specifickou, protože je lze používat i v hudební výchově vidomých žáků.

Specifickou pomůckou pro nevidomé žáky je němá intonační klávesnice. Tímto zařízením se podařilo realizovat audio-taktilní vztahy nejlépe, neboť jde o přístroj, který umožňuje poznávat hmatem vzájemné tónové vztahy v jejich pohybu (viz Otázky defektologie ročník 1970/71, sešit 4., str. 140). Němá intonační klávesnice vyplňuje vážnou mezeru, která vznikla nedoceněním skutečnosti, že brailleská hudební notace není vhodným prostředkem k získávání grafických představ o tónových vztazích, poněvadž je to notace písmenná a v rozvoji hudebních představ neplní tytéž úkoly jako černotisková notace. Funkci intonační klávesnice lze nejsnázeji pochopit, uvědomíme-li si, že nevidomí žáci ZDŠ nemohou získávat hudební představy na základě notové předlohy. Impulzy pro intonační stereotypy jsou na intonační klávesnici dodávány prostřednictvím hmatu. Učitel s pomocí elektrických impulzů ovládá žákovské klávesnice, na nichž se postupně zvedají jednotlivé klávesy, a tak je určován vokální intonační úkol. Intonační klávesnice je speciální pomůcka určená pouze pro nevidomé. Je založena na zvláštnostech některých hudebních schopností nevidomých. Přispívá k analýze melodie. Buduje audio-taktilní hudební představy. Lze na ní zároveň zjišťovat úroveň hudebních představ prostřednictvím hudebních hádanek, například podle pořadí zvedajících se kláves poznávají žáci melodie známých písní a podobně. Kdo o tom v současné době něco ví?

Intonační klávesnici lze u začínajících žáků používat i jako pomůcku pro výcvik orientace na klávesnici hudebního nástroje. Její zavedení na ZDŠI pro nevidomé by vyřešilo hned několik vyučovacích okruhů hudební výchovy.

Další významnou pomůckou, kterou jsem zhotovil rovněž amatérsky jako ty shora uvedené, je návrh textu učebnice brailleské hudební notace. Text je určen pro základní hudební vzdělávání nevidomých. Vychází ze specifik bodové notace. Respektuje věk žáků a jejich poznávací zvláštnosti. Tento pokusný text již pět let ověřuji v praxi.

Nelze se ovšem domnívat, že modernizaci hudební výchovy lze uskutečňovat jen zaváděním speciálních učebních pomůcek. Pomůcky jsou jen jednou z forem činnosti. Je nasnadě, že současně je nutné zdokonalovat i ostatní vyučovací prostředky. A nevyhnutelné je, aby se učitel s pomůckami ztotožnil a byl přesvědčen o jejich významu.